Hlavní menu:
Hlavní menu:

REPORT: Enduro trip do Beskyd.

Léto je v plném proudu, venku panují krásné slunné dny a proudloužený víkend mi jen náhrál do karet někam vyrazit. Nejlepší volba pochopitelně byl Dressler Camp, ale tento rok nám to nikomu z klubu nějak nevyšlo...


...Proto jsem zvolil ,,plán B“ a ve Středu 4.7. jsem se vydal společně se svým Bikem a 10ti kilovým báglem na vlak směr Ostravice. Po dojezdu na místo se dávám směr Staré Hamry kde mě čekalo hledání chaty mého kolegy z práce. Trošku jsem jí hledal o kus dále, ale alespoň jsem se rozkoukal :o). Ještě ten den vyrážím na večerní průzkum terénu, bouře která rychle začala, taky rychle skončila a po výjezdu a chvilce tlačení lesem se mi naskýtá první krásný výhled na pohoří.

Čtvrteční ráno  

Ráno  balím nejnutnější věci a vyrážím na vyjížďku po naučné stezce směr Bílá mezivodí, moc pěkná štěrková lesní cesta. Nemůžu se nabažit toho čerstvého vzduchu, klidu, borůvek a lesních malin. Dole dávám kofolu svačinku a pomalu mířím zpátky do chaty. Byl jsem totiž domluvený s mým kamarádem Jorgosem ve Frenštátu pod Radhoštěm, kde bydlí. Po obědě jedu zpátky na vlak do Frýdlantu směr Fren. Sraz na náměstí a Jorgos po chvilce přijíždí spolu s Vencou. Odkládáme věci u něj doma a vyrážíme na krátký průzkum okolí, zakončený koupáním v osvěžující řece Lomné a  opékáním klobás. Večer stavíme stan z celty na zahradě a spíme venkuJ.

Po večerní bouři krásné ráno 

S Jorgosem plánujeme trasu začátek výjezd na Pustevny, pak Kněhyně, malá Stolová, Nořičí hora. Stoupáme na Pustevny, sem tam se vracíme a užíváme technické pasáže místních stezek. Musím uznat že Jorgos má zdejší lesy velice dobře prozkoumané a taky naježděné. Lesní cesty střídají krásné singly zaříznuté ve svahu. Na pustevnách dáváme pauzu osvěžení rychlý sjezd kousek zpět a dáváme se směr Tanečnice a Čertův mlýn. Stoupání na tanečnici bylo dost technicky náročné,  cesta byla samý kámen a kořen. Obdivuju Jorgose jak se stím hravě popral. Zanedlouho už míříme směr Kněhyně sedlo, kde se náchází nádherná studánka s fantastickou osvěžující vodou.

Doplnit nádrž a hurá na Kněhyni (1255 m.n.m.)     

Po chvíli náročného výjezdu plného kamení se přidávají padlé stromy a my musíme část cesty jít po svých. V tu chvíli závidím Jorgosovi klasické tenisky místo mých treter. Asi po 40 minutách se blížíme k vrcholu a v obou se probouzí pocit vítězství. Kněhyně je opravdu překrásná, na vrcholu nepotkáte 300 turistů jako na Lysé ale jen nedotčenou přírodu. Trávíme tady skoro hodinu relaxem. A to by nebyl Jorgos aby si nenašel nějaký strom na který vyleze, nedá si říct a už je nahoře(„tak to jsem já“)foto a je dole. jízda dolů se taky chvílemi střídá s přenášením kol přes padlé stromy. Zasloužený sjezd a na skok na Nořičí horu, trocha freeridu lesem a směřujeme zpět do chaty.  

Do Valmezu  na FMX exhibici

Po zaslouženém spánku jdeme pro vydatnou snídani a už řešíme výlet za dalšími přáteli do Val. Meziříčí kde se konala exhibice Freestyle motokrosu a dirtu, kde jezdil i Žena. Cesta vede jak jinak než přes kopec takže  směr Pindula a šupem do Rožnova. Ex. byla super, jezdil i Petr Kuchař takže bylo na co koukat a jeden 12 letý zabiják který dával neskutečné pekla! Zpáteční cestu volíme po červené po stezce Věřovické vrchy popsal bych jí asi takto 15km nahoru a dolů. Oba už cítíme trochu vyčerpaní, ale o přísun energie se postaraly tyčinky a banányJ.


Krutý sjezd a 8 defektů

Sjezdy si oba užíváme jen co to jde, ale zanedlouho přichází první defekt na kamenité pasáži chytlo to mé přední kolo. Čistý průstřel, lepím a jede se dál. Výjezd a další kamenitý sjezd tenkrát to chytl Jorgos a ne 2 díry ale rovnou 8! Lepíme to společnými silami dáváme všechno lepení do kupy je půl 8 večer na oba dopadá únava a uvědomujeme si že pokud to nezalepíme tak tady asi budem muset přenocovat. Nakonec se to podařilo rozřezávali jsme fleky napůl aby to vyšlo. Slunce pomalu zapadá a hory nám ukazují že umí být opravdu nemilosrdné.

Poslední výzva, Velký Javorník!

Přijíždíme na rozcestí, nahoru na velký Javorník 2km, nebo dolů do města. Jdeme do toho zatínáme zuby a z posledních sil se škrábeme  nahoru. Nemáme už žádnou vodu a tak jediná naděje je chata na Javorníku. Už jsme skoro na vrcholu oba saháme a dno svých sil ale nevzdáváme se. Přijídíme k chatě a samozřejmě zavřeno! Oba vyprahlí obcházíme chatu ale nikde nikdo, ani kohoutek na vodu. Po chvíli Jorgos  objevuje před chatou kýbl s vodou asi od psa bylo tam pár much, to ale v tu chvíli nikdo z nás neřešil.

Díky Jorgosi, Rudo že jsem mohl u vás přenocovat, a poznat tak krásu Beskyd!!! Jen co mi pošlou nový rám tak jsem tam znova. :o)

Ondřej "Wonder" Vavroš


Soubory: